Badatelé Bible

Už v knize Genesis se hovoří o tom, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Evangelia a novozákonní texty začínají hovořit o tom, že lidé jsou nebo se mají stát Božími syny, syny Nejvyššího. Hovoří se o jakémsi významném dědictví, jež je určeno lidem, o dědictvím záchrany (spásy) atd. Co to znamená? Uveďme si tyto verše:

„…a (abyste) děkovali Otci, který vás učinil vhodnými k účasti na dědictví svatých ve světle. Osvobodil nás z autority tmy a přenesl nás do království Syna své lásky...“ (Kol 1:12,13)

„O kterém andělu však kdy řekl: “Posaď se po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám“? Cožpak nejsou všichni duchové (andělé) k veřejné službě, vyslaní, aby sloužili těm, kteří mají zdědit záchranu?“ (Žid 1:13,14),

„Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení^{V dnešní době snad již akutně nejde o záchranu existence, jako spíše o záchranu z bezvýchodné situace, ve které se nacházejí i andělé. V případě lidí jde i o záchranu z nesnesitelného strádání.} (záchranu), které i andělé touží spatřit.“ (1Pe. 1:12; EP)

Nejprve se tedy dozvídáme, že svatí mají jakési dědictví ve spojitosti s nejvyšší ideou, světlem. Dále se dozvídáme, že mají získat jakési spasení, čili záchranu, kterou i andělé touží spatřit. Znamená to, že andělé ji sami neznají a tudíž nemají?

Syny Nejvyššího, čili jeho dědici, mají být lidé. Jsou to tedy lidé, kdo by právě po tomto (Nejvyšším) Bohu měli cosi zdědit. Je to ona zmiňovaná záchrana? Jen tento Nejvyšší, jak už víme, skutečně vlastní něco vzácného, co ostatní nemají - světlo, v němž přebývá. Hovoříme zde ve starověkých biblických termínech, jejichž smysl snad už čtenáři začíná být srozumitelný.

Tento fakt by stavěl člověka perspektivně velmi, velmi vysoko, což by vysvětlovalo všechny superlativy, které jsou s Kristem jakožto prvním úspěšným člověkem spojovány. Není se tedy co divit, že to hluboce zasáhlo a zmátlo ranou teologii.

Doposud všichni bez výjimky jej pod velikostí jeho slávy chápaly buď jako božskou bytost, nebo alespoň jako bytost sice Bohem stvořenou, ale podobného transcendentního původu, vtělenou do člověka.

Další zřejmá spojitost mezi dědictvím Nejvyššího (třetích nebes) a lidmi je ráj. Jakkoliv bychom neměli tento pojem spojovat s žádnou utopickou blažeností, z Písem je zřejmé, že toto zřízení existuje jak ve třetích nebesích, tak bylo ustanoveno i na zemi, a to hned na samém počátku.

„Znám člověka, který byl před čtrnácti lety … uchvácen až do třetího nebe. .. byl uchvácen do ráje a slyšel nevyslovitelná slova, o kterých není pro člověka zákonné mluvit.“ (2Kor 12:2-4)

Nyní, po vysvětlení celého základního tématu Bible, se konečně opět dostáváme k tématu ráje a můžeme se vrátit a dokončit slíbené vysvětlení kapitoly s názvem „Spor o jablko“.

Hovořili jsme již o tom, že planeta Země a především zahrada Eden vytvářela nové výchovné prostředí pro kvalitnější cestu duchovního rozvoje a odpovídala tak novému projektu - symbolicky zvanému světlo.

Celý prostor - zahrada Eden s celou okolní přírodou - pak měl tvořit jakousi interaktivní učebnici života. Tato situace vyžadovala od lidí iniciativu a úsilí. Lidé měli tento ekosystém - rostlinstvo a zvířata - zkoumat, kultivovat a dále rozšiřovat, až by ovládli všechna obyvatelná území naší planety.

Tento ekosystém vyžadoval péči (ochranu) a byl velmi příznivý pro lidský život. Podobně lidskému vývoji a výchově měla být poskytována potřebná péče.

Lidé by v tomto prostředí a výchovném konceptu nemuseli být nutně vybaveni zvířecími instinkty omezujícími jejich svobodnou vůli, jakým je např. nutkavý sexuální pud a pravděpodobně i další instinkty, např. strach, (což je pud sebezáchovy), mohli by mít vyšší práh bolestivosti atd. To by byl optimální stav pro rozvoj svobodné vůle.

Z toho minima informací, které máme, se to jeví tak, že se Bůh snažil zavést celý systém takovým způsobem, že se lidé měli učit spolehlivě poslouchat (respektovat) jednoduché nejnutnější ochranné (bezpečnostní) výstrahy. Dostávali by zpočátku patrně i rámcové pokyny^{To víme již z precedenčního pokynu: „Buďte plodní a přibývejte (množte se) a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1M 1:28)}, které by usnadňovaly jejich orientaci a urychlovaly tak jejich vývoj.

První duchovní vlastnost, kterou by si takto vypěstovali, by byla poslušnost a důvera. Nikoliv otrocká, ale niterně přijatá, ověřená praktickou zkušeností - což znamená moudrost (zákon v srdci). Tyto vlastnosti by byly alternativou instinktů a tím mohla být zajišťována jejich základní biologická posléze i duchovní bezpečnost až do nabytí potřebné zručnosti a zralosti. Něco podobného se lidé vlastně snaží praktikovat na svých dětech.

Namísto toho se jako první projevila naopak neposlušnost, která se díky tomu (tabula raza) zapsala hluboko do lidské povahy. Proto se v Písmech mluví o „synech neposlušnosti“, což znamená dědici neposlušnosti.

Jenže šlo o experiment, jehož fungování bylo nutno prověřit. Test zákazu jedení ze Stromu poznání byl testem spolehlivosti fungování tohoto postupu a můžeme se jen domnívat, zda mu předcházela řada podobných, méně závažných testů, či nikoliv.

Pokud by totiž tento systém selhával, muselo by se v krajním případě přikročit k havarijnímu opatření - k nastartování zvířecích instinktů a pádu celého systému zpět do staré vývojové cesty.

V každém případě splňoval funkci jak testu, tak zároveň v případě neúspěchu i spouštěče k nastartování potřebných fyziologických změn k přenastavení celého systému podmínek vývoje lidské společnosti.

Lidé buďto budou respektovat jednoduché bezpečnostní pokyny, a tím pádem si takto vypěstují první „duchovní“ vlastnost, kterou po nich zdědí i jejich děti, nebo nebudou, pokyny začnou porušovat a celý společenský systém, (nebo jen jeho neposlušná část?) automaticky spadne do staré standardní cesty, což se nakonec stalo.

Druhý problém byl v tom, že lidé - jak tomu vše nasvědčuje - jsou oproti andělům a cherubům bytosti s jinou vyšší architekturou psychiky, odrážející určitou vývojovou kvalitu třetích nebes, která měla urychlit a hlavně optimalizovat jejich vývoj.

Vyšší nadání člověka je pravděpodobně znázorněno už talenty nebo hřivny v Ježíšových podobenstvích. V pozdějších novozákonních textech pak toto nadání vystupuje pod pojmem „duchovní dary“ (charisma). Zde je pak problematice těchto darů ducha věnován velký prostor:

„Jsou rozmanité dary, ale je týž duch; a jsou rozmanité služby, a přece týž Pán; a jsou rozmanitá působení, a přece je to týž Bůh, který provádí všechna působení ve všech.“ (1Kor 12:4,5)

„Ale právě jak je napsáno: „Oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani v srdci člověka nevyvstaly věci, jež Bůh připravil těm, jež ho milují. Nám však je Bůh zjevil prostřednictvím svého ducha, neboť duch zkoumá všechno, i hluboké věci Boží. Vždyť kdo mezi lidmi zná lidské věci, kromě ducha člověka, který je v něm? Tak také nikdo nepoznal Boží věci, kromě Božího ducha.“ (1Kor 9-11)

Pád do staré vývojové cesty měl pro lidi nepředvídatelné a nakonec i katastrofální následky. Lidé se začali chovat paradoxně úplně obráceně a situace se vymkla kontrole, přestože nebesa vkládala do lidstva velké naděje -

„JHWH tedy viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po celou dobu jenom špatný. A JHWH poctil lítost, že učinil na zemi lidi a v srdci ho zabolelo.“ (1M 6:5)

Celou následující éru proto nebesa řešila spor, proč došlo k tak nečekanému a totálnímu duchovnímu úpadku celé lidské civilizace. Jako první byla napadena a prověřována samotná kvalita stvoření …

Tento text nás jen velmi opatrně upozorňuje na to, že se v té době úspěšně vyřešil spor týkající se kvality stvořených lidí. Serafové by určitě neztráceli čas hodnocením kvality přírodních procesů. Jejím stvořením a příp. kontrolou byly fundovaně pověřena 1. a 2. nebesa. Co se však vymykalo zkušenosti a znalostem těchto nižších nebes byla lidská duše.

Po zevrubném rozboru nese tato zpráva celkem jednoznačné, ale opatrně vyjádřené poselství, že celá země je plná slávy JHWH zástupů - tedy hlavně včetně člověka.

Takto lze rozumět tomuto zdánlivě banálnímu textu. I z něj je opět zřejmý úzký vzájemný vztah mezi třetími nebesy (serafim) a člověkem. Fundovaně posoudit celou situaci byli schopni jedině serafim.

Malakim a cherubim jednoduše nemohou lidské duši dostatečně nerozumět. Lidé jsou prostě jiní. Mělo to být novější, logicky kvalitativně vyšší stvoření, a to dokonce řádově. Počátky byly ovšem velmi nepřesvědčivé.

„Bůh (3. nebesa a 2. nebesa) ho (Krista) vystavil jako obětní dar ke smíření prostřednictvím víry v jeho krev. To proto, aby dal najevo svoji vlastní spravedlnost, protože odpouštěl hříchy, které se staly v minulosti, zatímco Bůh (Odpůrce a především 1. nebesa) projevoval trpělivost; aby tak dal (opět 3. a 2. nebesa) najevo v tomto nynějším období svou vlastní spravedlnost, aby byl spravedlivý, i když prohlašuje za spravedlivého (hříšného) člověka, který má víru v Ježíše.“ (Řím 3:25,26; poznámky v závorkách jsou naše vysvětlující vsuvky)

Lidstvo mělo ze svého Boha a z jeho reakcí strach. Tento strach byl všudypřítomný ve všech starověkých kulturách, včetně judaismu. Církev si pak pod tíhou tohoto stavu vytvořila celý panteon světců, jakožto patronů lidského rodu. Z hlediska nebes však byl jedinou skutečnou garancí lidstva pouze Kristus, později známý jako Ježíš Nazaretský:

„… ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím 8:39)

Projekt lidstvo (logos) je tedy mimořádně velkorysý plán Stvořitele, proces nastartovaný stvořením člověka. Bůh zpočátku tento proces sám korigoval, zvláště kvůli počátečním vývojovým problémům. Později činí Stvořitel kroky pro to, aby dohled nad tímto procesem přecházel postupně více a více do rukou člověka. Kontrolu nad svým vývojem mají lidé v budoucnu zcela převzít a Projekt lidstvo se tak má stát Projektem lidstva. Má se stát lidským projektem, protože člověk jako svobodná bytost jej má sám naplnit. Převzetí vyšší míry kontroly je v Bibli opět ohlašováno jako příchod Božího království na zemi. Rozvoj vědy a techniky - nutných nástrojů pro jeho realizaci - by skutečně mohl být předzvěstí příchodu Božího království 3. smlouvy.

Kapitola 13. PROJEKT LIDSTVO - 2.část