Badatelé Bible

Toto přikázání bylo lidem dáno dokonce 3. nejvyšší instancí nebes na hoře Sinaj, a to přímo v době, kdy toto jméno, tedy jméno JHWH, bylo samotnými nebesy uplatněno na bytosti všech tří úrovní.

Pokud je tedy Boží jméno JHWH samotným Písmem a samotným Bohem takto užito - tedy pro celou škálu bytostí - nenasvědčuje tento fakt, že právě toto užití je správné?

Jak je to tedy s pozdější představou jednoho Boha (JHWH)? Bůh od lidí vždy vyžadoval pokoru a respekt (bázeň), nikoliv ustrašenost a poníženost (devótnost) jako lidští vládcové. Pokud o sobě Bůh dal vědět tyto informace, není to proto, aby se jich věřící zalekli, když se díky chybnému historickému vývoji dostanou do rozporu s jejich tradiční představou.

Pokud je Boží jméno JHWH samotným Písmem a samotným Bohem takto užito - tedy pro celou škálu bytostí, můžeme si být naprosto jisti, že toto užití je správné a že chybná byla celá naše dosavadní historická představa Boha (Boha JHWH). A to jak na úrovni židovstva, tak na úrovni křesťanstva.

Podle biblického podání za stvoření a běh našeho světa přímo nebo nepřímo odpovídají tři skupiny nadzemských bytostí, které byly lidmi zvány:

„Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe.“ (2Kor 12:2).

„... v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi... jak nebeské trůny (3. nebesa), tak i panstva (2. nebesa), vlády (králové země) a mocnosti (1. nebesa)...“ (Kol 1:16)

Jelikož nám zde souhlasí počet druhů bytostí, které se vyskytují v biblických záznamech, s počty nebes, které uvádí apoštol Pavel, lze z toho vyvodit, že každý druh obývá a ovládá svoje nebesa (vesmír?) - svůj vlastní svět. Čili jde vlastně o tři zcela samostatné, svobodné civilizace.

A opět důležitá věc - z jejich projevů je lze seřadit podle inteligence, moci, a tím pádem zřejmě i podle věku.

„Později slyšeli hlas JHWH Boha, který se procházel po zahradě v době denního vánku, a člověk a jeho manželka se před obličejem JHWH Boha odešli schovat mezi stromy zahrady.“ (2M 3:8)

„V těch dnech byli na zemi Nefilim, a také potom, když synové [pravého] Boha mívali poměr s lidskými dcerami a ty jim rodily syny; byli to ti silní, kteří byli odedávna, věhlasní muži.“ (2M 6:4)

„Kdes byl, když jsem zakládal zemi, … když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet?“ (Job 38:7)

„Opravdu víš, proč jsem k tobě přišel? A teď půjdu zpět, abych bojoval s knížetem Persie. Až budu vycházet, pohleď, bude přicházet také kníže Řecka. Povím ti však věci zaznamenané ve spisu pravdy, a nikdo se mnou silně nedrží v těchto věcech, kromě Michaela, vašeho knížete.“ (Dan 10:13,21)

Poznámka: I podle tohoto textu mají mít andělé z prvních nebes zemi rozdělenou na jakési sféry vlivu, jak o tom budeme ještě hovořit v jedné z pozdějších kapitol.

Vzhledem k stvořitelské činnosti zde na zemi plní úlohu dílovedoucích (jakýchsi garantů) a ručí za zdárný průběh stvoření a vývoje. Fyziologicky jsou od lidí značně odlišní:

„A jeho tělo se podobalo chryzolitu a jeho obličej vypadal jako blesk a jeho oči jako ohnivé pochodně a jeho paže a místo jeho nohou se podobaly pohledu na nablýskanou měď a zvuk jeho slov se podobal zvuku zástupu. … A nezůstala ve mně žádná síla a má vlastní důstojnost se ve mně změnila ke zhoubě a neuchoval jsem si žádnou sílu. A uslyšel jsem zvuk jeho slov; a zatímco jsem slyšel jeho slova, jsem také tvrdě spal obličejem k zemi.“ (Dan 10:6-8)

„Otočil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluví … Kromě toho jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh a jeho oči jako ohnivý plamen; a jeho nohy byly jako čistá měď, když žhne v peci; a jeho hlas byl jako zvuk mnoha vod. … A když jsem ho viděl, padl jsem jako mrtvý k jeho nohám.“ (Zj 1:14-17)

„Za chvíli mělo zapadnout slunce a na Abrahama padl hluboký spánek. … Slunce již zapadlo a přišla hustá tma, a pohleďme, dýmající pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi kusy. Toho dne uzavřel JHWH s Abrahamem smlouvu.“ (1M 15:12-17, srov. Jer 34:18,19))

Organismus (?) cherubů vydává světelné záření; někdy i velmi intenzivní. Časově velmi vzdálené popisy se poměrně přesně shodují.

Cherubové svým kontaktem ochromují člověka - určitě psychicky (vzhled vyvolávající bázeň), ale zřejmě i fyzicky. Abraham, Daniel i Jan vnímají jejich přítomnost v jakémsi ochromení připomínajícím spánek. Tuto úroveň nazýváme druhými nebesy. Zde je užitečné si povšimnout, že popisy postrádají stopy mytologizace - pisatelé někdy ani nerozumí tomu, co popisují a nesnaží se to ani interpretovat. Popisy připomínají spíše reportáž.

Serafové jsou fyziologicky zcela odlišní od lidí. Vyzařují zřejmě mocnou, blíže neurčenou energii^{Hypoteticky by snad mohlo jít o aktivní zrak (radar) umožňující pohybovat se (žít?) v prostředí mimo planetární soustavu.}, protože fyzický kontakt s nimi je pro člověka životu nebezpečný. Mojžíš i Eliáš proto byli z bezpečnostních důvodů ukryti v jeskyni. (1Kr 19:13)

Člověku z těchto důvodů není dovoleno pohledět na jejich zjev („vidět Jeho tvář“). Mojžíš viděl serafa jen přes jakýsi ochranný štít, a to ještě pouze zezadu. Serafové navštěvovali naši planetu už i v dřívějších dobách, daleko před Mojžíšem. Povědomí o nebezpečí přímého kontaktu s Bohem existovalo již v dobách Jákobových. Tuto úroveň nazýváme třetími nebesy.

Hebrejsky „el eljón“. Toto označení Boha stojí v Bibli někdy zcela osamoceně (nikoliv tedy Nejvyšší Bůh - el eljón, ale prostě jen Nejvyšší - eljón) z čehož už i mnozí badatelé usuzují, že jde o samostatné božstvo. (Encyklopedie Bible, 1992 GEMINI, Ltd. Bratislava)

O jeho podstatě zjevuje Bible jen velmi málo konkrétních informací. My se však právě tímto Bohem budeme později ještě zabývat.

Ačkoliv o jeho existenční platformě nezjevuje Bible naprosto nic, známe soubor čtyř jeho základních vlastnosti, jejichž harmonický rozvoj je cílem výchovy všech ostatních bytostí, a jež jsou dosavadním cílem i výchovy člověka. Jsou to moc, spravedlnost, moudrost a láska.

Na rozdíl od všech ostatních výše zmíněných úrovní není popsán žádný přímý kontakt Nejvyššího s člověkem. Tohoto Boha skutečně nikdo nikdy neviděl. (Jan 1:18). Nelze vyloučit, že jde o jakousi metainteligenci většího množství bytostí (Ef 2:21).

Pod pojmem Bůh vystupuje ve starozákonních textech celá komplikovaná struktura inteligentních a mocných bytostí.

Duch Písma dokonce opravňuje legitimní užití titulu Bůh i na všechny bytosti splňující potřebné parametry, a to dokonce i na lidi:

„JHWH proto řekl Mojžíšovi: „Podívej se, udělal jsem tě pro faraóna bohem, a tvůj vlastní bratr se stane tvým prorokem.“ (2M 7:1; nebo také Jan 10:34,35)

Z celé výše uvedené analýzy vyplývá, že existujícím nebeským úrovním (serafům, cherubům a andělům) byly svěřeny nesrovnatelně větší pravomoci, funkce a odpovědnosti, než se dosud tradičně chápalo.

Kapitola 5. BŮH - 3.část