Kapitola 15. KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ - 2.část

VÝZNAM POJMU
V dobách Kristových bylo toto nebeské království velice aktuálním tématem. Jeho příchod začal hlásat Jan Křtitel.
„Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Mat 3:1,2)
V jeho díle pokračoval dál Ježíš Kristus. To jsou známá fakta. Jejich výklad však křesťanská teologie postupně tak zkomplikovala, že smysl zůstal zastřen. Evangelisté naštěstí zachovali jeden výrok, který poskytuje velmi názorné vysvětlení:
„Proto vám říkám: Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ (Mat 21:43)
CO NÁM TENTO VÝROK SDĚLUJE ?
Poznámka: Přestože židovský národ jakožto Boží smluvní lid udělal obrovský pokrok v období po babylonském exilu, helénská kultura jej ve své progresivitě prostě předběhla, a to v oblasti jak civilizační, tak i duchovní. To prakticky znamenalo selhání židovské kultury v této době. Židé totiž měli být světlem národů a k tomu byli od Abrahama systematicky vychováváni. Na úspěchy svých reforem byli nepřiměřeně hrdí a neschopní sebereflexe, což zastavilo jejich schopnost dalšího rozvoje. Odmítnutí Kristova učení elitou židovského národa už jen potvrdilo, že na myšlenky toho formátu byli jako národ naprosto nepřipraveni. Antický svět byl díky své všestranné, pokročilé a už i humanistické filosofii na příchod Krista mnohem lépe připraven. Křesťanství se zde rozšířilo rychlostí blesku.
Na otázku co je to Boží království lze tedy odpovědět, že je to mocenská (politická) správa, splňující Bohem (nebesy) stanovená kritéria a sledující Bohem stanovený cíl.
BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ A APOŠTOLÉ
Rozuměli ale Ježíšovi a Janovi posluchači pojmu Boží království skutečně takto? O tom nemůže být pochyb:
„Zatímco tomu naslouchali, pronesl navíc podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si představovali, že Boží království se projeví okamžitě.“ (Luk 19:11)
Židé, včetně apoštolů, očekávali obnovení politické moci mesiáše, (což je pomazaný král), který porazí Řím a podle starozákonních proroctví ovládne dokonce celý svět. To je známý historický fakt Např. J. Flavius, Židovská válka.
Apoštolé přirozeně chápali Janovo i Kristovo kázání jako předzvěst příchodu moci mesiáše. Příchodem Božího (nebeského) království rozuměli příchod této moci. O tom svědčí i výše zmíněný text. Chápali to ale správně? Ve spojitosti s tímto tématem je totiž zřejmé, že jim Ježíš cosi nechtěl říci.
„Ti, kteří tam byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Řekl jim: „není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci …“ (Sk 1:6,7)    
Pokud tedy Boží nebeské království nemělo být v nebi - a tato představa vznikla až mnohem později díky mystikům a jejich únavě z nenaplněných utopických očekávání - v čem spočíval omyl apoštolů?
POLITICKÝ ZLOČIN
Pro ještě hlubší pochopení kázání a výraziva Jana Křtitele, Ježíše a raných křesťanů na téma Božího království je nutno si uvědomit politické reálie dané doby.
V celém tehdejším středomoří, včetně Palestiny, byl v té době nastolen Pax Romana - římský pořádek věcí - římský mír, udržovaný velmi efektivním a obávaným válečným strojem římské armády. Judea jako velmi odbojná a nepokojná provincie byla pod přísným dohledem císařských úředníků.  
V prvním století, v době nástupu křesťanství, by přiznání takovýchto mocenských ambicí bylo politickým zločinem. Pravděpodobně i z bezpečnostních důvodů používali nejen Kristus, ale i apoštol Pavel ve svém vyučování výlučně termíny jako nebeské království, nebeský trůn, nebeská místa, nebeské moci atd., pokud hovořili o budoucí vládě. V souladu se starozákonní alegorií tak elegantně odvedli pozornost politických úřadů. Jejich učení pak budilo zdání jakéhosi tajemného mystéria, čímž velmi dobře zapadalo do dobového koloritu Doba přelomu tisíciletí byla obdobím vzmáhajících se mysteriózních kultů, jako např. kulty Isis, Artemis, kulty Adonise, Mithry, různé gnostické kulty atd..
Bylo lepší vypadat v očích tehdejší úřední moci jako náboženští blouznivci a blázni, než se jevit jako političtí zločinci. V takovém případě by totiž byli křesťané hned na počátku nemilosrdně vyhlazeni.
K jejich zabíjení nakonec stejně docházelo, ale z trochu jiných důvodů.
JEŽÍŠ PŘED PILÁTEM
Podobnou taktiku lze sledovat při Ježíšově vyšetřování před Pilátem. Na jeho otázku, zda je králem Židů, odpovídá skutečně poněkud záhadně. Srovnejme tři překlady textu z evangelia Jana:
„Mé království není z toho světa... není odtud.“ [EP]. „Mé království není částí tohoto světa... není z tohoto zdroje.“ [PNS]  „… ale nyní mé království není odsud“ (Jan 18:36; KB)
Není naše tvrzení o nastolení politické moci Božího království v rozporu s tímto Ježíšovým výrokem? Někteří kritikové, argumentujíce tímto výrokem, totiž dokonce vytýkají křesťanstvu, že vůbec uchopilo politickou moc.
Tyto výtky odrážejí nepochopení skutečného stavu věci, protože jak měl Ježíš Pilátovi stručně a srozumitelně vysvětlit Aby ho nepodezíral z úmyslu jej obelstít a nakonec neobvinil nespravedlivě. Šlo o vyšetřování politického vězně!:
Ježíš reagoval na Pilátovu otázku jen velmi stručně - mé království není z tohoto (současného pohanského) světa. Ježíš se zde snažil chránit především bezpečnost svých učedníků.
Poznámka: Překlad výše uvedeného textu je poněkud nejednoznačný, ale po srovnání překladů je zjevné, Ježíš zde skutečně hovořil o zdroji moci tohoto království. Že Ježíš vedl s Pilátem velmi fundovanou diskusi na politické téma - víme z další Ježíšovy námitky vůči Pilátově výhrůžce: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána“. Každá moc potřebuje ke svému výkonu oprávnění. Moc Božího království tehdy ještě neměla podporu světa (lidí nebo jejich aristokracií), ale zatím pouze nebes. Z právního hlediska toto království ani nemohlo být dobyto silou, (Bůh lidem nic nenutí), ale jedině dobrovolným přijetím atributů jeho moci, což se v době raného středověku skutečně dělo. Piláta odpověď uspokojila - právní hledisko Ježíšovy odpovědi jako politicky vzdělaný úředník patrně pochopil. Neviděl již důvod k jeho odsouzení a chtěl jej proto propustit.
Zároveň Ježíš dále otevřeně řekl, že kdyby se království křesťanů stalo „částí“ světa V textech typu Jan 15:19, Jak 4:4, je míněn svět neznající Boha Bible - pohanský či ateistický svět. V dnešní době „zchátralého“ křesťanství jsou však tyto texty opět na pováženou. Spíše ale v duchu 2M 23:2, křesťané nebudou moci dál zůstat pacifisty, ale budou muset zájmy tohoto království hájit případně i mečem.
„Kdyby mé království bylo částí světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán...“ (Jan 18:36)
      Toto království se tedy nemělo ujmout politické moci tradiční násilnou formou, ale zcela novým způsobem - postupným šířením a dobrovolným přijetím ideje, demokraticky. Ačkoliv je následující text v evangeliu anachronismem, dobře vystihuje ducha Ježíšova myšlení a učení a je platný:
„A Ježíš přistoupil a mluvil k nim a řekl: „Byla mi dána všechna autorita v nebi i na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Mat 28:19-20)   
Vzdělaným farizejům poskytl Ježíš ještě fundovanější odpověď:
„Ale když se ho farizejové ptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: „Boží království nepřichází se zarážející nápadností, ani lidé nebudou říkat: „Podívejte se, je zde nebo tam.“ „Vždyť pohleďte, Boží království je ve vašem středu.“ (Luk 17:20,21)
      Jiní překládají: „ve vás, uprostřed vás“ atd. Čili Ježíš jím vlastně říká: vy sami se máte stát tím královstvím. Jde o formování zcela nových způsobů chování, vztahů a kultury, které postupným procesem zdokonalování a růstu umožní vznik nového způsobu spravování společnosti.
Poznámka: Evropskou politickou kulturu rytířskosti a čestnosti, pracně budovanou od dob středověku, zničil v době třicetileté války? jediný politik - kardinál de Richelieu, který na svých velmi podlých politických praktikách ukázal svým soupeřům efektivitu machiavelismu a otočil tak v tomto ohledu kolo evropských dějin směrem zpět na hezkou řádku let. (viz kniha Henryho Kissingera - Umění diplomacie).
BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ JAKO PERSPEKTIVA
Velice důležitou charakteristiku tohoto království vyjádřil Ježíš výrokem:
„Neustále hledejte nejprve království a jeho spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat 6:33)
Zde je opět vidět, že Kristus nepředpokládal, že nový národ, jemuž bylo království předáno (křesťané), dosáhne automaticky všech potřebných vlastností nutných pro vybudování tohoto panství. Kristus proto dal svým učedníkům tento pokyn, aby hlavní důraz kladli na spravedlnost (spravovatelnost) a usilovali tak, slovy dnešní terminologie, o vytvoření právního státu.
Poznámka: Křesťanům na rozdíl od Židů nebyl předán žádný státotvorný předpis (Zákon). Takový Zákon, pravidla spravování svého panství, už měli být křesťané schopni tvořit sami a měli tak činit neustále - tedy přizpůsobovat jej stupni svého vývoje a stále zdokonalovat. To odráží vyšší míru svobody, jakou křesťané dostali.
Slíbené království se s konečnou platností začalo formovat skutečně až po čtyřech stech letech křesťanského „otroctví“ - na začátku pátého století, kdy padla Římská moc (utlačovatel křesťanů) pod nájezdy evropských, převážně germánských kmenů. To už ale mělo křesťanské učení na teritoriu bývalé říše převažující ideologický vliv.
Postupně křesťané převzali veškerou správu nejen nad územím poražené říše, ale i nad územím jejích dobyvatelů. Vznikly první křesťanské velmoci - Francká a Byzantská říše. A později velmi stabilní evropská velmoc, tzv. „Svatá říše římská“.
Boží království hlásané Janem Křtitelem a Ježíšem Kristem tedy nemělo mystický, ale velice reálný charakter. Tím ovšem hledání království, jak už bylo řečeno, nemělo skončit. Křesťanské národy v tomto hledání stále pokračují - ať si to uvědomují nebo ne - formováním a rozvojem demokracií a právních norem při řízení společnosti.
Jak vážné a bolestné problémy tento proces doprovází, je zjevné z každodenní reality. Bible ovšem realisticky předpokládá, že tento proces nebude snadný.
„Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilnící po něm sahají (dosl. se po něm sápou).“ (Mat 11:12)
POSTKŘESŤANSKÉ OBDOBÍ
Toto království, které hlásal Ježíš, bylo sice úspěšnější než židovské, ale rovněž nedosáhne plně potřebných cílů. Proto má být založen další správní systém, na základě další, už třetí smlouvy - jak bude vysvětleno v další kapitole.
Tato vláda by podle prognóz už svého cíle skutečně měla rámcově dosáhnout. Doba její správy bude ale oproti ostatním věkům poměrně krátká, což bude znamenat zvýšenou náročnost na realizaci jejích cílů.